Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

 

Bojová aktivita československých jednotek v prostoru Filature od 9. do 16. dubna 1945

Začátkem dubna 1945 obléhala už sedmý měsíc Československá samostatná obrněná brigáda generála Aloise Lišky a jí podřízené britské a francouzské jednotky německou posádku v přístavu Dunkerque na francouzsko-belgických hranicích. Téměř 12 000 německých vojáků, pod velením víceadmirála Frisiuse, se v přístavu a jeho okolí důkladně opevnilo. Vytvořili tři obranné linie, položili a rozšířili množství minových polí, zdokonalili systém předsunutých pozorovatelen a naslouchacích stanovišť, a s pomocí sítě zavlažovacích kanálů zaplavili část tohoto třicetikilometrového obranného postavení. Spojenecké jednotky, v síle 10 000 mužů, měly perimetr rozdělený na západní, jižní a východní úsek. Východní, nacházející se na území Belgie, byl tvořen z poloviny pobřežními dunami a jižně od kanálu Furnes velkou, místy až 1500 metrů širokou a podmáčenou, zemí nikoho. Jižní, byl téměř celý zaplavený a pouze v západním úseku se dosud nacházel poměrně suchý, rovný a neporušený terén. Pilířem této části obrany byla na severu osada Loon Plage a na jihu prostor Filature, kterou českoslovenští vojáci přezdívali Filature City. Tento velmi dobře opevněný objekt, umístěný na křižovatce cest u mostu přes kanál Bourbourg, byl považován za nedobytný. Proti nečekanému přepadu byl bráněn na pravém křídle vysokými umělými valy a na levém kanálem Bourbourg. Z týlu byl kryt okolními farmami a před ním se rozprostíralo široké pole, na kterém byla jakákoliv denní činnost nepřítele ihned odhalena. Uvnitř se nacházely dvě obrovské nádrže, velký mostní jeřáb, několik továrních hal a větší počet menších hospodářských objektů. Uvedené prostranství se na jaře 1945 stalo dějištěm největšího a nejkrvavějšího střetu Československé samostatné obrněné brigády s německým nepřítelem.
Po tuhé zimě se koncem března 1945 začala u Dunkerque zvyšovat bojová aktivita obou znepřátelených stran. Dělostřelecká a průzkumná nepřátelská činnost byla zaznamenána především v západním úseku, který byl rozdělen na tři části a počátkem dubna byl obsazen těmito jednotkami: severní okraj, postavení u moře, hájil tankový prapor 1 pod velením majora Řeřábka spolu s I. francouzským pěším praporem 51. pěšího pluku. Střed bránil 608. Garrison regiment RA plukovníka Ridella s podporou 3. roty tankového praporu 2 a jižní část držel II. francouzský pěší prapor 51. pěšího pluku spolu s baterií OKPÚV (oddíl kanónů proti útočné vozbě), které velel podplukovník Sítek. Celý západní úsek podporoval dělostřelecký pluk, velitel major Rajmon, francouzská baterie S a 3. britská lehká světlometná baterie. 

První německá vážnější akce byla zaznamenána 4. dubna v ranních hodinách, když na francouzskou četu námořní pěchoty bránící západní úsek u obce Shelter, zaútočil německý 226. pěší prapor o síle zhruba 100 mužů. Útok byl zahájen dělostřeleckým přepadem předsunutých pozic. Po přenesení přehradné palby němečtí pěšáci zaútočili na předsunuté pozice ručními granáty. Francouzi, předem o útoku informováni německým zběhem, v tu chvíli požádali o pomoc československý dělostřelecký pluk, který okamžitě zahájil silnou palbu do míst útoku. Nepřítel zaskočen rozhodným odporem francouzské čety a silnou dělostřeleckou palbou se postupně stáhl zpět do svých pozic. O dvě noci později se u postavení světlometů u Le Casina přihlásili dva němečtí vojáci, zběhové. Oba poskytli informace o útoku z 4. dubna a upozornili, že se připravuje nový útok vedený tentokrát směrem na vesnici Loon Plage jednotkou o síle až 1 200 mužů. Na základě těchto informací velitelství brigády posílilo všechny části ohroženého úseku záložními jednotkami. 

9. dubna, ve 21. 45 hodin, byli zajištěni u 3. roty tankového praporu 2 další dva němečtí zběhové. Vypověděli, že pravděpodobně ještě této noci bude uskutečněn očekávaný německý útok, který bude proveden ve třech směrech. Jak dále sdělili, útok byl již několikrát odložen následkem častého zběhnutí německých vojáků a obav z předčasného prozrazení. Cílem akce bylo získat úspěch pro německou propagandu a zmocnit se našich předních postavení. Zároveň měli němečtí ženisti zneprůjezdnit terén a tak lépe ochránit obranné linie před útokem našich tanků. Případným úspěchem by i vzdálili postavení našich dělostřeleckých a tankových postavení, které působily německé obraně velké škody. Pro akci byli vybráni především mladí vojáci ze všech praporů obležené posádky. Jejich speciální výcvik a přípravu na útok vedl již několik týdnů major Türke. Večer před útokem se měly německé jednotky shromáždit na východišti k útoku a postupně pronikat naší obrannou linií tak, aby se dostaly za předpokládané pásmo našich obranných dělostřeleckých paleb. Po obklíčení spojeneckých opěrných bodů, měly setrvat na místě do tří hodin ráno a potom měl být zahájen všeobecný útok v celém západním úseku. Pro tuto útočnou akci bylo připraveno asi šest set vojáků zařazených do tří praporů - I. prapor 1040 pluku tvořili muži z Kampfgruppe Zeithen, II. prapor 1040 pluku byl složen z Einheit Riedel a v posledním praporu byli vojáci Standarte Rommel. Na základě těchto informací byla u spojeneckých jednotek nařízena ostrá pohotovost a byli informováni o předpokládaném útoku.

 

Noc z 9. na 10. dubna

Okolo půlnoci zahájilo spojenecké dělostřelectvo palbu na předpokládané shromaždiště německých jednotek a zároveň začaly pěší jednotky zjišťovat přítomnost nepřítele. Brzy nato byl chystaný útok odhalen. Aby celý útok nevyšel do prázdna, vydal velitel operace major Türke části jednotkám rozkaz k předčasnému útoku na Filature. V noci, kolem 1.45 hodiny, zahájili Němci útok. Filature bránila nezkušená francouzská 8. rota II. praporu 51. pěšího pluku pod velením kapitána Bruela. Mezi obránci byli i přidělený dělostřelecký pozorovatel podporučík Šulc a jeho radista desátník Dopita. " Bylo několik minut po půlnoci, " později vzpomínal podporučík Šulc, " když po telefonickém hovoru vyhlásil kapitán Bruel okamžitý poplach. Sdělil mi, že Němci mají na nás každou chvíli zaútočit. To bylo za chvíli potvrzeno střelbou a výbuchem ručních granátů. Současně se do našich místností začali hrnout francouzští vojáci, vystrašení a v bezradném zmatku. Marná byla snaha jejich velitele vnést mezi ně pořádek a nastolit kázeň. Desátník Dopita stačil ještě vyrozumět naši pozorovatelnu o situaci ve které jsme se ocitli. Další snaha o spojení byla marná. Němci již pravděpodobně přerušili spojení a rádiospojení bylo neúčinné, protože byla poškozena anténa, která vyčnívala z okna. Bylo mi líto kapitána Bruela, který se snažil marně uspořádat obranu. Naše budova byla nyní pod palbou automatických zbraní a v následujících vteřinách vyrazily explodující granáty hlavní dveře. To vše bylo provázeno křikem útočníků "Heraus". V této situaci, kdy se zdálo, že je vše ztraceno, jsem se rozhodl vyběhnout po schodech na rozsáhlou půdu, kde jsem se ukryl pod starým nábytkem. Ušel jsem pozornosti dvou německých vojáků prohledávajících půdu pomocí zápalek, zatímco Francouzi i desátník Dopita padli do zajetí." Podporučíka Šulce Němci objevili a zajali až v ranních hodinách. Později byl odveden do zajateckého tábora v Dunkerque, který byl zřízen v budově městského vězení. Němci jedním rozhodným úderem obsadili Filature a několik okolních farem, které francouzské posádky opustily bez boje.

Druhý směr útoku vedený na farmy Delabaere, Vermersch, Enfants Dekeister začal trochu později, asi ve 2.15 hod.. Němci postupovali ve skupinkách po dvaceti až třiceti mužích a útočili s pomocí ručních granátů a lehkých kulometů. Francouzští obránci z II. praporu 51. pěšího pluku téměř bez boje ustoupili zpět do druhého obranného postavení a farmy přenechali Němcům. Teprve až před svítáním projevili Francouzi větší iniciativu a s pomocí vojáků OKPÚV zahájili protiútok na ztracené farmy. V 6.30 hod. byly všechny farmy dobyty zpět, jen území severně od farmy Vermersch zůstalo v německém držení. Francouzské ztráty na tomto úseku byly 3 mrtví, 7 zraněných a 40 nezvěstných. Třetí směr německého útoku byl veden na farmu Codron Gaston, kterou bránilo jedno pěší družstvo z 608. Garrison regimentu RA. Přepad byl zahájen krátce před třetí hodinou ranní, když byla nad farmu vypálena červená světlice. Během dvouhodinového boje zaútočili Němci na farmu třikrát, ale pokaždé jejich akce ztroskotala na houževnatosti obránců, které podporoval dělostřelecký pluk a skupina tanků podporučíka Bergera z 3. roty tankového praporu 2. Ráno po boji, nalezli vojáci kolem farmy 12 mrtvých Němců. Britové měli z deseti vojáků devět raněných.

Noční akce byla pro Němce úspěšná. Zmocnili se důležitého opěrného bodu - Filature - a okolních farem Berche a Vanherseck, které ještě v noci opevnili. Německé ztráty, způsobené především dělostřeleckou a minometnou palbou, byly 72 mužů. Dalších 31 vojáků, z toho 4 důstojníci, bylo zajato Spojenci. Vlastní ztráty byly vzhledem k velkému počtu zajatých francouzských vojáků podstatně vyšší. 

Po rozednění se pokusila 1. četa 3. roty tankového praporu 2 zaútočit na Filature, ale pro překážky na cestě a nedostatek pěchoty se akce zastavila. Četa se po silnici dostala k továrně až na vzdálenost 200 metrů, odkud ji ostřelovala. V 9.30 hod. se četa vrátila zpět do Loon Plage. Žádný jiný útok, mimo neustálého dělostřeleckého ostřelování, nebyl 10. dubna podniknut. V odpoledních hodinách byl francouzskou jednotkou hlášen nepřátelský útok na farmu Lefébvre. Na pomoc ji byly vyslány dvě čety 3. roty tankového praporu 2. Hlášení se po příchodu posily ukázalo jako mylné, ale během přesunu vybuchla pod vedoucím tankem mina, která zabila jednoho muže. Zbytek dne proběhl již v klidu. 

 

11. duben

Dopoledne 11. dubna se francouzský II. prapor 33. francouzského pěšího pluku pokusil obsadit prostor Filature, ale byl odražen silnou dělostřeleckou palbou. Po této nezdařené akci bylo na velitelství brigády rozhodnuto dobýt objekt kombinovaným útokem tří pěších rot - 1. roty tankového praporu 3 a 6. a 7. roty II. praporu 33. pěšího pluku. Akci měly podporovat tanky velitelské roty tankového praporu 1 a dělostřeleckou podporu zajišťovaly baterie dělostřeleckého pluku, čety OKPÚV a tanky 3. roty tankového praporu 2. Tankový prapor 1 zajišťoval ze zakrytých postavení protibaterijní palbu. Začátek akce byl stanoven na 17.30 hod. Předpokládalo se, že nepřítel vybudoval slabé opevněné postavení na valech severozápadně od továrny a na jihu u kanálu Bourbourg. Farmu Vanherseck nepřítel podle dostupných informací neobsadil. Rozkaz k útoku proto stanovil, aby 1. rota zaútočila od farmy Vie Deram čelně na valy a 7. rota měla podél kanálu Bourbourg spolu s tanky velitelské roty zaútočit přímo na továrnu. 6. rota dostala za úkol obsadit farmu Vanherseck ležící severně od valů a následně krýt 1. rotu. 

1. rota byla teprve nedávno zařazena do stavu brigády a stále procházela intenzivním výcvikem. Mužstvo bylo složeno ze zkušených vojáků bývalého motorizovaného přezvědného oddílu a z nováčků, většinou bývalých příslušníků protektorátního Vládního vojska a německé armády, kteří se dobrovolně přihlásili do československé zahraniční armády. Rota dostala rozkaz k akci v 15.00 hod. na velitelství brigády ve Wormhoutu, kde dočasně působila jako záložní jednotka. 15 minut před útokem zaujala výchozí postavení na farmě Vie Deram. 1. četa zalehla severně od farmy, 2. četa se usadila přímo na farmě, 3. četa na jihu od farmy a 4. četa spolu s velitelem roty štábním kapitánem Otou Procházkou obsadila bezejmennou farmu napůl cesty mezi Vie Deram a kanálem Bourbourg. Za 1. rotou se rozmístnila francouzská 6. rota, která měla zaútočit na farmu Vanherseck, krátce po vyražení 1. roty. Dělostřelecká příprava začala v 17.20 hod.. O deset minut později, kryta dýmovou clonou, vyrazila 1. rota do útoku. 1. četa, která nebyla kryta dýmovou clonou, se okamžitě dostala do křížové kulometné palby z valů a z farmy Vanherseck. Ostatní čety postupovaly pod dýmovou clonou ještě asi 200 metrů. Potom se ale otočil vítr a dýmovou clonu rychle rozptýlil. Na nekryté vojáky, především ze 4. čety, se okamžitě zaměřila silná palba kulometů z továrny a blízké farmy. 2. a 3. četa postupovala stále vpřed. Čelní družstva všech čet dosáhla valů s poměrně malými ztrátami, ale zadní družstva, která se včas nedostala pod ochranu valů, byla zastavena. Velké ztráty jim působila především palba kulometů z odkrytých křídel, když obě francouzské roty při útoku zcela selhaly. 6. rota pro "silnou palbu" vůbec z výchozího postavení nevyrazila a navíc po půl hodině farmu Vie Deram opustila. 7. rota za podpory 8 tanků velitelské roty při prvním střetu s nepřítelem zalehla a poté ustoupila. Tanky sice útočily dál a dostaly se až k továrně, ale protože byly bez pěchoty, musely se vrátit. "11. dubna nás odvedli na malou farmu, " vzpomíná voják z 1. roty 3. tankového praporu Petr Ehrmann, "kde jsme leželi před plůtkem připraveni vyrazit k útoku. Kousek za námi leželi Francouzi z FFI, který ještě před vydáním rozkazu k útoku nešťastně postřelili vojína Wawru do nohy. Jakmile zahájilo naše dělostřelectvo palbu a zamlžilo kouřovou palbou prostor před továrnou, zvedli jsme se a postupovali jako zadní družstvo dopředu. Po několika minutách jsme zalehli do příkopu a bezmocně jsme pozorovali jak se v rozptylující mlze míhají a padají postavičky našich kamarádů. Neustále před námi vybuchovaly miny a granáty." 1. rota se mezitím dostala na valech do svízelné situace. Byla ostřelována kulomety z bočních i čelních německých postavení, dostala se do silné nepřátelské i vlastní dělostřelecké palby na dosah ručních granátů. Postavení na valech se pomalu stávalo neudržitelné. Ztráty dosáhly třiceti procent, nebylo velitelů ani spojení a zdravotní hlídky nestačily odsunovat raněné. Za této situace se rozhodli velitelé 2. a 3. čety odsunout raněné vlastními silami, což v podstatě znamenalo ustoupit. V okamžiku, kdy polevila německá palba, se 2. a 3. četa, za podpory zalehlé 1. a 4. čety a silné palby celého dělostřelectva, beze ztrát stáhla zpět do východiště k útoku. Krátce po ní ustoupila 1. a později i 4. četa. "Jak dlouho jsme leželi v příkopu to nevím, pokračuje Petr Ehrmann, "slyšeli jsme ale volání a nářek před příkopem. Podíval jsem se ven a zjistil jsem, že několik desítek metrů před námi se kdosi svíjí. Vyběhl jsem z příkopu a přískoky jsem k němu dorazil, naložil si ho na záda a nepříliš šetrně dotáhl do příkopu. Mezitím co jsem raněného vlekl, ostatní zřejmě ustoupili, protože příkop byl už opuštěný. Dělostřelecká palba po ústupu polevila a tak jsem raněného dovlekl až na farmu, ze které jsme vyráželi k útoku. Farma byla opuštěná a já na pokraji sil. Uložil jsem raněného do kůlny, ovázal mu ránu v podbřišku a utíkal zpět přes louku a příkop plný vody k silnici, kde projížděly naše tanky. Než jsem k nim dorazil, tanky odjely. S obavami jsem se plížil k blízké farmě, nedaleko silnice, a po chvilce hledání jsem ve sklepě našel naše vojáky a anglické dělostřelce. Vzali jsme nosítka a přinesli raněného, kterého jsme naložili do džípu a odvezli.V noci a následující den jsem ještě zajišťoval naše tanky. Kdy jsem se dostal zpátky k zdecimované rotě ve Wizernes, už nevím. Kamarádi mě ale měli za mrtvého a rozebrali si mé osobní věci, včetně holícího strojku."

Po shromáždění se zbytek 1. roty přesunul do Loon Plage a odtud na zámek ve Wizernes, kde zůstal až do konce války. Ztráty nepřítele se nedaly zjistit. Vlastní ztráty byly vysoké. Zahynulo 11 a zraněno bylo 28 mužů, včetně velitele roty štábního kapitána Procházky a jeho zástupce nadporučíka Neumanna. Ztráty utrpěl i OKPÚV, když při německém dělostřeleckém přepadu ztratil čtyři muži. Jeden tank ztratila 3. rota tankového praporu 2. 

 

12. až 14. duben

 Na celém úseku byl během 12. dubna relativní klid. Pouze dělostřelecké jednotky obou znepřátelených stran ostřelovaly klíčová místa obrany a působily ztráty na lidech. Po nezdařeném útoku z 11. dubna rozhodlo velení brigády posílit západní úsek o další jednotky. Postavení 608. Garrison regimentu RA posílila 2. rota tankového praporu 3 (nasazena jako pěší) a 600. Garrison regiment RA, který se začal přesunovat z východního úseku. Jižní část západního úseku posílily v noci z 12. na 13. dubna zbytky I. praporu 33. francouzského pěšího pluku.

V odpoledních hodinách pátku 13. dubna, proběhlo na farmě Coudevylle setkání velitelů 600. Garrison regimentu RA, tankového praporu 1 a dělostřeleckého pluku. Hlavním cílem této schůzky bylo připravit plán na opětovné obsazení Filature a jeho okolí. Ve hrubých rysech byly dohodnuty přípravné akce, dělostřelecká podpora a konečný útok pěchoty. Datum útoku byl stanoven na 15. dubna. Večer ve 21.00 hod. byla zahájena rušivou palbou dělostřeleckého pluku první přípravná akce. Britské jednotky zaútočily na farmy Vanherseck, Vie Deram a Berche, které byly určeny jako východiště k chystanému útoku, a do svítání je přes malý odpor nepřítele obsadili a získali dva zajatce. 

Celý 14. duben se konaly přípravy na útok a dělostřelci prováděli palby na nepřátelské cíle v okolí továrny podle speciálního programu. Na rozdíl od 11. dubna nebyly k útoku vybrány francouzské jednotky. Do první vlny byla určena kombinovaná rota motopraporu a OKPÚV, s podporou tanků štábní roty a 2. roty tankového praporu 1. Druhou vlnu tvořila rota 600. Garrison regimentu RA. Podle rozkazu bylo rozhodnuto zaútočit současně z pěti směrů, vždy v síle jedné čety. Ve čtyřech směrech napadala nepřátelské pozice motorota a v pátém směru, který byl veden na jih od továrny útočila bojová skupina OKPÚV. Za četami motoroty měly postupovat s odstupem 300 metrů, čety 600. Garrison regimentu RA. Ke každé skupině bylo přiděleno jedno ženijní družstvo. Útoku velel velitel motopraporu podplukovník Chvalovský a akce byla rozdělena na dvě fáze. V první se měly čety zmocnit za podpory tanků okrajových částí továrny a ve druhé měly přímo útočit na její střed. Pro zmatení protivníka a ulehčení útočícím jednotkám, bylo nařízeno provést po celém perimetru kolem Dunkerque množství demonstračních akcí a přepadů. 

Němci ve Filature od 10. dubna neustále vylepšovali obranné pozice. Okolí bylo silně zaminováno, cesty přeťaty příkopy a nástrahami, a její ženijní jednotky dokonce stačily za pouhé tři dny část předpolí zatopit. Objket chránilo i velké množství dělostřelectva, které bylo pro zajištění dobytého postavení staženo i z jiných obraných úseků. Početní stav německé posádky, která mohla být v krátké době posílena, se odhadoval na sto mužů.  

Večer se všechny útočící jednotky přesunuly do vyčkávacích prostorů a během noci začalo dělostřelectvo soustřeďovat palbu na Filature a další okolní opěrné body nepřítele. 

 

15. duben

V noci z 14. na 15. dubna vyslal velitel 2. tankové roty kapitán Heinrich-Hanák několik hlídek do předpolí, aby prozkoumaly cesty pro tankový útok. Ve dvě hodiny ráno mu velitelé hlídek hlásili, že použití tanků, jako přímé podpory pěchoty, je nemožné. Hlídky zjistily, že cesty jsou nesjízdné a zaminované, a otevřený terén je pro tanky moc měkký. Navíc v některých částech je cesta zaplavená. Bylo proto rozhodnuto, že pokud to bude možné, tanky podpoří útočící pěchotu jen v první fázi útoku. Ve 4.00 hod. se motorota přesunula do východiště k útoku a o hodinu později tam přijely tanky. Na podporu útoku zahájilo veškeré dělostřelectvo a tanky v celém úseku protibaterijní činnost a ostřelování nepřátelského postavení. Demonstrační akce začali v 5.40 hod. útokem pěší bojové skupiny 1. tankové roty tankového praporu 1 na farmu Grand Predembourg. Skupina pod velením poručíka Křižky bez vlastních ztrát farmu dobyla a při útoku zabila 4 Němce a 2 zajala. Sousední 3. tanková rota provedla demonstrační útok postupem o 400 metrů před vlastní linie, odkud přes hodinu ostřelovala nepřítele. Akci podpořil stejným způsobem i tankový prapor 2 na opačné straně Dunkerque.

Hodina "H" pro hlavní útok, byla stanovena na 5.45 hod. nedělního rána. Všechny jednotky začaly postupovat s podporou vlastního dělostřelectva. Krátce po vyražení dosáhly prvního postupového cíle a zdálo se, že továrna bude brzo obsazena. Asi v 6.15 hod., když se jednotky nacházely v blízkosti továrny, zahájil nepřítel silnou dělostřeleckou palbu a tím zpomalil postup čet. Útočící jednotky utrpěly velké ztráty, přesto však dosáhly prostoru továrny. Ztratili spojení a jim na pomoc vyslané zálohy byly z větší části zničeny. Nepřítel se tvrdě bránil a na některých směrech přešel do protiútoku. Útok se brzy změnil, především v továrně, na boj izolovaných skupinek bojujících muž proti muži. Ve večerních hodinách se začala torza útočících čet stahovat zpět. Z motoroty se vrátila necelá polovina mužů a z čety podporučíka Vavrušy se nevrátil nikdo.

Skupina OKPÚV, pod velením podporučíka Černého, útočila na baráky jižně od továrny zvané Wam West. Skupinu podporovaly čtyři tanky štábní roty. V hodinu H četa vyrazila z výchozího postavení. Cíl obsadila beze ztrát a takřka bez boje v 6.05 hod., protože nepřátelská posádka opustila Wam West před tanky štábní roty, které se blížily po silnici od farmy Vermersch. Po jejím obsazení a zajištění, začala četu OKPÚV střídat francouzská jednotka. V tu dobu však zahájilo německé dělostřelectvo silný palebný přepad, při kterém ztratila útočná skupina devět mužů. Padl i velitel francouzské čety, která měla převzít obsazené postavení. Po sedmé hodině bylo dokončeno střídání a skupina OKPÚV se stáhla zpět do východiště k útoku. Dělostřelecká palba zde pokračovala až do 10.00 hod.

Nalevo od skupiny OKPÚV útočila četa podporučíka Vavrušy. Vojáci z 3. motoroty měli za úkol postupovat po jižním břehu kanálu Bourbourg a zmocnit se skupiny domů u továrny. V první fázi útoku se četa bez problémů zmocnila farmy Sterekermon. Z farmy postupovala ke konečnému cíli již za světla. "Jakmile jsme vyběhli z farmy," vzpomínal J. Panský, "velitel čety dal povel vytvořit rojnici. Útočily jsme těsně podél kanálu Bourbourg a abychom se mohli zformovat do rojnice musela většina z nás běžet doprava do pole. Vběhli jsme do oranice a pomalu postupovali vpřed. Velitel, který běžel se svým družstvem u kanálu, byl již daleko před námi. V tu chvíli na nás nepřítel zahájil silnou dělostřeleckou palbu. Zalehli jsme a co se dělo před námi jsme už neviděli. Když jsme se chtěli zvednout a postupovat přískoky vpřed, zahájili na nás palbu ostřelovači a v podstatě nás drželi v šachu. Nemohli jsme téměř nic dělat. Odpoledne začali Němci čistit pole a několik nás, co přežili, zajali". Čelní družstvo se nakonec dostalo až ke konečnému cíli. Nepřítel však podnikl protiútok a zdecimovaný zbytek družstva zajal. Z dvaceti devíti mužů bylo třináct zabito, mezi nimi i velitel čety. Šestnáct dalších, z toho sedm těžce raněných, bylo zajato. Všichni zajatci se na základě dohody o výměně zajatců vrátilo zpět k brigádě 18. dubna.

Na druhé straně kanálu útočil podporučík Kalvoda se svojí četou z 3. motoroty. Jejím úkolem se bylo zmocnit farmy Steevenoo. Krátce po zahájení útoku narazila četa na minové pole, kde ztratila šest mužů. Po jeho překonání, již za dělostřelecké palby, dorazila k farmě a rychle obsadila první domek. Ačkoliv podnikla několik útoků do dalších domků, silně opevněné a zaminované farmy, se již však nedostala. Podporučík Kalvoda viděl, že bez spojení a minometné podpory se dál nedostane, a proto se vrátil zpět do výchozího postavení, odkud chtěl přivést radistu a minometčíka - pozorovatele. Návrat na farmu Steevenoo se mu však pro silnou nepřátelskou dělostřeleckou palbu už nepovedlo. V odpoledních hodinách se pokusila četa 600. Garrison regimentu RA posílit naší jednotku, ale byla zničena dřív, než dorazila k farmě Steevenoo. Z této čety se vrátilo zpět pouze několik jednotlivců. Zbytek čety podporučíka Kalvody, která zůstala v domku na farmě Steevenoo pod velením desátníka Boháče, se stáhla zpět až večer. Celkem měla četa pět mrtvých a devět zraněných. 

Obě poslední čety složené z vojáků 2. motoroty, pod velením podporučíků Vymětala a Kubiny, útočily na valy a hlavní budovy továrny. Hned v prvních okamžicích útoku byl podporučík Vymětal těžce zraněn a podporučík Kubina spolu se svým zástupcem rotným Machalou zabiti. Zraněni byli i oba radisti. Přesto obě čety pokračovaly v útoku, prolomily nepřátelskou obrannou linii a zahájily boj přímo v továrně. Zde se obě čety spojily a snažily se svoje postavení udržet. Po dvou hodinách boje se zbytky obou čet, pro naprostý nedostatek munice, stáhly na farmu Vanherseck. Kolem 8.30 hod. nastoupily do útoku čety 600. Garrison regimentu RA a po hodině bojů obsadily část továrny. Němci však stále pokračovali v boji a pro silný nepřátelský odpor byly v podvečer spojenecké jednotky ze svého postavení staženy. Z obou čet 2. motoroty padlo osm mužů a dalších šestnáct bylo zraněno. 

Útočící jednotky podporovali i muži z dalších jednotek. Ženisté kteří do boje vyslali čtyři družstva odstranili v průběhu útoku několik min různého druhu a přitom ztratili, především, ničivou dělostřeleckou palbou tři muže. Tankové a dělostřelecké jednotky, které svojí neustálou palbou podporovaly útočící jednotky a paralyzovaly některé nepřátelské dělostřelecké baterie, byly trvale ostřelovány nepřítelem. 

Večer po ústupu našich jednotek zahájilo dělostřelectvo a tanky rušivou palbu na továrnu. Celkem 15. dubna ztratily československé jednotky 35 mrtvých, 33 raněných a 16 zajatých vojáků, což byly víc jak padesáti procentní ztráty. Britské jednotky měly okolo 25 padlých a neurčený počet zraněných. Zajato bylo 28 Němců. 

 

16. duben

Před třetí hodinou ranní zahájil nepřítel silami 7. roty praporu Korn a 3. roty 226 ženijního praporu, útok na farmy Delabaere a Enfant Dekeister v jižní části západního úseku. Jejich úkolem bylo zničit blízký most a zmocnit se obou farem. Tím by si Němci pojistili levý bok obrany Filature, před případným útokem našich tanků. Nepřítel útočil v síle 80 až 90 mužů a dočasně se jim podařilo vytlačit francouzské obránce z obou farem a budov kolem mostu. V pokračující přestřelce byl zabit velitel německé roty a dělostřelecká palba rozprášila ženijní skupinu. To v podstatně změnilo situaci a zabránilo splnit nepříteli svůj úkol. Krátce před svítáním, za podpory československého dělostřeleckého pluku, Francouzi podnikli protiútok a zmocnili se zpět obou farem. 

Od 8.00 do 17.00 bylo nařízeno na celém perimetru okolo Dunkerque příměří, které se využilo především pro dokončení dohody o výměně zajatců a evakuování posledních civilních obyvatel z přístavu. Zároveň byli do míst nedávných bojů vysláni zdravotníci, aby z bojiště odnesli padlé vojáky. Jejich pohřeb se konal téhož dne odpoledne na hřbitově v městečku Bourbourg. V následujících dnech se podařilo Němcům zcela zatopit prostranství před továrnou a tím znemožnit další případné pozemní útoky. Dělostřelectvo a tanky prakticky až do 8. května Filature ostřelovaly v podstatě ji celou zničily. Během šesti dubnových dnů zahynulo v průběhu bojů 49 Čechoslováků a 75 jich bylo zraněno. Ve francouzských a britských jednotkách padlo kolem 80 mužů a nezjištěný počet jich byl zraněn. Německé jednotky, které nakonec továrnu uhájily ztratily odhadem na 300 padlých, raněných a zajatých.


Ivan Procházka

Publikováno v časopise HaPM 12/2002