Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

 

Dunkerque 28. října a 5. listopadu 1944

Během 2. světové války se příslušníci československých pozemních jednotek ve Francii, Velké Británii a na Středním východě zúčastnili několika bojových operací, ve kterých změřili své síly s německou, italskou a francouzskou armádou. Největší a nejúspěšnější akce se uskutečnily na podzim roku 1944. Tehdy, 28. října a 5. listopadu, na francouzsko-belgických hranicích poblíž přístavu Dunkerque dokázali českoslovenští vojáci za podpory francouzských pěšáků a britských dělostřelců během jednoho týdne dvakrát rozbít část přední linie německé obrany. Pět týdnů po vylodění ve Francii na přelomu srpna a září 1944 se Československá samostatná obrněná brigáda přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque. V průběhu nocí ze 7. na 8. a z 8. na 9. října vystřídala v obranném perimetru 154. britskou pěší brigádu a zahájila tím sedmiměsíční bojovou činnost. Hlavními úkoly brigády brigádního generála Aloise Lišky a jí podřízených spojeneckých jednotek bylo znemožnit nepříteli akce vedené proti týlu postupující 21. skupiny armád, zabránit posilování a zásobování obklíčené posádky a přiměřenou aktivní bojovou činností, mimo přímého útoku na Dunkerque, se pokusit donutit nepřítele ke kapitulaci.
V Dunkerque se od počátku září 1944 bránila zhruba dvanáctitisícová německá posádka. Její pilíř tvořili pěšáci a dělostřelci z 226. pěší divize a dva kompletní pevnostní prapory, 26. a 1046. Pod velení víceadmirála Friedricha Frisiuse, jenž byl velitelem německé posádky v Dunkerque, patřili ještě části 346., 711. a 97. divize a dalších jednotek, včetně námořníků, parašutistů a vojáků zbraní SS. Tanky spolu s těžkou bojovou technikou, na rozdíl od dělostřelectva, v pevnosti nebyly. Němci vybudovali kolem přístavu tři obranné linie, založené na pásmu minových polí, na soustavě vzájemně se kryjících pevnůstek a opěrných bodů, a především na terénu, který zneprůjezdnili pro těžkou techniku. Vybudování poslední překážky usnadnila mohutná síť plavebních a odvodňovacích kanálů a blízkost moře. Ve vhodném spojení umožnily zaplavení téměř šedesáti procent předpolí u první obranné linie. Kázeň a morálka německých vojáků z bojových útvarů byla, přes všechny těžkosti se zásobováním a vývojem vojenské situace, až do konce války udržována na velmi dobré úrovni. To dokazovala i jejich vojenská aktivita v průběhu podzimních a jarních měsíců, kdy uskutečnili několik vydařených nočních útoků. Morálka ostatních vojáků především Rusů a Poláků, kteří byli většinou nasazeni u 2. a 3. obranné linie, byla podstatně nižší.

Vojáci československých, britských a francouzských jednotek zaujali kolem Dunkerque postavení, které tvořila jedna linie opěrných bodů a soustava minových polí a nástrah. Za touto linií se nacházely podpůrné a záložní jednotky, jejichž hlavním úkolem bylo podporovat oddíly v první linii a v případě potřeby vyčlenit a vyslat posily, které měly utlumit větší nepřátelskou bojovou činnost. Linie byla v prvních měsících pro nedostatek pěchoty a vzhledem k nepředpokládané větší nepřátelské aktivitě velice řídce obsazena. Později byly na žádost velitele brigády brigádního generála Lišky do oblasti přisunuty nově vytvořené francouzské a britské jednotky, které převzaly od československé brigády část bojových úkolů. Po prvním týdnu působení našich jednotek u Dunkerque byly provedeny drobné změny v sestavě a jejich rozmístění vypadalo v měsíci říjnu takto: západní úsek perimetru obsadil 7. prapor britského královského tankového pluku (7. Rtks) a československý tankový prapor 1. Střední úsek, většinou zaplavený, drželi vojáci oddílu kanónů proti útočné vozbě, lehké protiletadlové baterie a motorizovaného přezvědného oddílu. Ve východním úseku, kde byl terén stejně jako v západním úseku pro tanky dosud sjízdný, čelili nepříteli muži tankového praporu 2 a motopraporu. V každém úseku doplňovaly výše uvedené jednotky oddíly britského, kanadského, československého a francouzského dělostřelectva a skupiny FFI a belgické domobrany.


Ivan Procházka

Publikováno v časopisech HaPM číslo 4/2000 a 5/2000