Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

 

Největší a nejúspěšnější akce 1. část

28. říjen 1944

Pravděpodobně 20. října 1944 bylo na velitelství brigády rozhodnuto provést silami rozmístěnými ve východním úseku výpad na přední část nepřátelské obranné linie. Druhý den byly vyslány do předpolí průzkumné hlídky, které pátraly po nepřátelských minových polích a zjišťovaly průjezdnost terénu pro tanky a obrněná vozidla. Po několika dnech hlídkování a pozorování předpolí byl 27. října na velitelském stanovišti brigády praporu vydán rozkaz k výpadu. Plán útoku předpokládal obsazení nepřátelského postavení do hloubky jednoho až dvou kilometrů, získání zajatců a posunutí postavení předních hlídek v úseku tankového praporu 2. V první části výpadu měly před sedmou hodinou ranní provést útok na opěrné body ležící směrem od moře ke kanálu Dunkerque a držené nepřítelem v síle dvou rot praporu Bunde, tři bojové skupiny motopraporu za podpory tanků brigádní štábní roty. Zhruba ve stejnou dobu měla ve středním úseku provést průzkum předpolí také skupina motorizovaného přezvědného oddílu a záložní tankové roty (ZTR) doplněná částí 125. britského lehkého protiletadlového pluku. Zahájení druhé a zároveň hlavní fáze útoku bylo naplánováno na devátou hodinu ranní. Po dvacetiminutové dělostřelecké přípravě měly ve třech směrech vyrazit do útoku tři zesílené roty tankového praporu 2 na nepřátelské postavení obsazené praporem Walter jižně od kanálu Dunkerque. Jejich úkolem bylo po dosažení hranice postupu vyčistit obsazený prostor, umístit polní stráže a vrátit se do výchozího postavení. Dělostřelecká podpora byla svěřena 109. pluku těžkého a 150. pluku lehkého britského dělostřelectva, jedné baterii děl ráže 155 mm a jedné baterii lehkého protiletadlového dělostřelectva.


Začátek plánované akce se rozběhl už odpoledne 27. října, když bylo provedeno několik intenzivních dělostřeleckých přepadů na předem zjištěné nepřátelské opěrné body. Jen ve středním úseku, kde měla být vyslána pouze menší průzkumná hlídka, bylo v průběhu odpoledne vypáleno přes čtyři sta ran z děl ráže 40 mm. V noci byly do předpolí vyslány průzkumné a ženijní hlídky, které pátraly po nepříteli a odstraňovaly minové překážky. Ráno 28. října v 5.45 hodin vyrazila z výchozího postavení ve středním úseku skupina motorizovaného přezvědného oddílu a ZTR pod velením poručíka Kordy doplněná četou 419. oddílu 125. pluku lehkého dělostřelectva, které velel kapitán Mileham. V 6.00 hodin překročila útočná skupina poblíž statku Les Moores odvodňovací kanál a zahájila postup směrem k Dunkerque. V průběhu výpadu měla hlídka v ose svého postupu postupně obsadit tři farmy. V 6.35 hodin obsadila hlídka, aniž by se střetla s nepřítelem, již druhou farmu. Zde se rozdělila a dál v útoku pokračovala jen útočná skupina pod velením poručíka Kordy. V 8.00 hodin zahájila skupina útok na poslední cíl. Když dorazila na vzdálenost asi třiceti metrů od farmy, dostala se pod těžkou palbu minometů a kulometů, která její postup zastavila a posléze i ukončila. Do devíti hodin se celá skupina za silné krycí palby britského dělostřelectva úspěšně a beze ztráty na životech stáhla z dva a půl kilometrového výpadu do nepřátelského území zpět do výchozího postavení. 

O několik kilometrů dál směrem k pobřeží se na svůj úkol připravovaly tři vybrané skupiny dobrovolníků z motopraporu. První skupina zformovaná z příslušníků roty doprovodných zbraní ( RDZ ) pod velením kapitána Antonína Petráka a z jedné čety 1. motoroty (1. mr), jejímž velitelem byl podporučík Jaroslav Gabriel, tvořila levé křídlo útoku a měla za úkol obsadit německé postavení vedle plavebního kanálu, získat zajatce a stáhnout se zpět. Druhá skupina, složená z vojáků 2. motoroty (2. mr) pod velením jednookého nadporučíka Karla Vrdlovce, měla proniknout do prostoru rozcestí zhruba kilometr před farmou Fontaine, zničit nepřátelské postavení a zajmout zajatce. Dobrovolníci 1. mr s velitelem roty nadporučíkem Jindřichem Kronkem, vytvořili třetí skupinu, která útočila na pravém křídle v těsné blízkosti moře. Jejím úkolem bylo v síle několika hlídek proniknout vesnicí Bray-Dunes Plage, navázat kontakt s nepřítelem a vytvořit tak dojem, že útok probíhá v celém prostoru motopraporu. Obě skupiny měly po splnění úkolu ustoupit.

27. října, ve večerních hodinách, se na cíl skupiny RDZ - farmu skládající se ze čtyř budov - zastřílela četa tanků brigádní štábní roty a četa 3 palcových minometů. Tato palba přerušila telefonické vedení a těžce zranila čtyři muže z čtyřiadvaceti členné německé posádky. Druhý den, přesně v hodinu H pro útok motopraporu, t.j. v 6.40 hodin, byla zahájena desetiminutová přípravná palba minometů a tanků. Jakmile byly vypáleny první tankové granáty vyrazila podpůrná skupina 1. mr vpřed, aby obsadila domky před cílem skupiny RDZ a umožnila tím její bezpečný postup k hlavnímu cíli. Přes ztrátu pěti mužů, svůj úkol postupně splnila, obsadila cíl a získala šest zajatců. Po sedmé hodině skupinu 1. mr překročila vracející se skupina RDZ a podporučík Jaroslav Gabriel mohl se svými muži ustoupit. Po ukončení přípravné palby v 6. 50 hodin vnikla skupina RDZ do farem a po krátkém boji zajala osm Němců. Zbytek německé posádky, byl poté co se odmítl vzdát, zlikvidován ručními granáty a náložemi v jednom z neobsazených domků. V 7.05 hodin se skupina RDZ stáhla zpět. Celkem vzalo uskupení kapitána Antonína Petráka, za cenu jednoho mrtvého a devíti zraněných, do zajetí čtrnáct Němců.  

Napravo od kapitána Petráka útočila skupina 2. mr. Patnáct minut před hodinou H zaujala výchozí postavení a po ukončení pětiminutové dělostřelecké přípravy vyrazila družstva vpřed. V průběhu útoku narazila na silný odpor nepřítele, který se však postupně podařilo pomocí tříštivých a zápalných granátů utlumit. Za dvacet minut byly všechny domky v určeném prostoru obsazeny. Skupině 1. mr se nepodařilo přivést žádného zajatce a při útoku ztratila dva padlé a dvanáct zraněných. Deset minut před osmou hodinou ranní, byla rota ve svém výchozím postavení. Dva nebo tři dobrovolníci, mezi nimi i vojín Milan Prokop, se ještě dvakrát vrátili zpět do postřelovaného prostoru, aby odnesli zraněné na obvaziště. Při třetím pokusu byl vojín Prokop těžce zraněn. Druhý den po akci svému zranění na ošetřovně v Casselu podlehl.

Hodinu před útokem motopraporu se jednotlivá družstva 1. mr přesunula do výchozích postavení, která se nacházela před jednotlivými ulicemi vesnice Bray-Dunes Plage a v 6. 10 hodin zaujala všechna družstva určená východiště. Pouze družstvo rotného Hercze svůj úkol nesplnilo, když se v průběhu postupu ocitlo v minovém poli a během třiceti minut ztratilo šest z devíti mužů. O půl hodiny později, ještě za tmy, vyběhla družstva za dělostřelecké palby vpřed a rychle postupovala podle plánu. Nepřítel se začal z vesnice stahovat. V průběhu patnácti minut pronikla 1. mr vesnicí a na jejím západním okraji zaujala obranná postavení. Nepřítel se mezitím vzpamatoval z překvapení a zahájil palbu z kulometů a minometů. Krátce po sedmé hodině velitel roty vystřelením zelených raket nařídil ústup. Konečné ztráty 1. mr, bez skupiny podporučíka Gabriela, byl jeden padlý a jedenáct zraněných z nichž dva byli příslušníci FFI. Celkové ztráty motopraporu nakonec dosáhly počtu - šest padlých ( do tohoto počtu jsou zahrnuti i dva vojáci 2. mr, kteří později svým zraněním podlehli ), čtrnáct těžce a stejný počet lehce zraněných.

Během dopoledne proběhl u Dunkerque ještě jeden menší útok, který sice nebyl zařazen do rozkazu k operaci 28. října, ale pro úplnost je vhodné se o něm zmínit. Akci uskutečnila ve svém úseku jedna tanková rota 7. Rtks v západní části perimetru. Jejím cílem bylo formou násilného průzkumu získat v prostoru Gde. Synthe vhodnou pozorovatelnu. V průběhu akce však Angličané narazili na kraji vesnice na silný odpor a v krátké době ztratili dva tanky Churchill. Jeden byl zasažen dělostřeleckou palbou a druhý zničili pancéřovou pěstí němečtí pěšáci. Po ztrátě obou tanků byla rota stažena a průzkum s neúspěchem ukončen.

Před osmou hodinou ranní se v přední německé obranné linii objevily zdravotní hlídky, které prohledávaly trosky bunkrů a jednotlivých domků. Po ranním útoku se rozhostil relativní klid a nic nenasvědčovalo tomu, že ta pravá pohroma pro Němce ve východním úseku teprve přijde.

Po ukončení klamných operací vrcholila v prostoru tankového praporu 2 závěrečná příprava k výpadu. Přesně podle plánu útoku zaujala pozice na severním křídle, poblíž kanálu Dunkerque, 1. tanková rota, četa FFI a průzkumná četa. Nalevo od ní se rozmístily tři čety 2. tankové roty s četou vojáků FFI a na jihu obsadila výchozí postavení 3. tanková rota a dvě pěší čety štábní roty. Jednotky doplňovala družstva ženijní roty, lehké brigádní ambulance a polního četnictva. Dělostřeleckou podporu zajišťovalo několik britských a jedna francouzská baterie.

V 8.55 hodin porušily zdánlivý ranní klid první výstřely. Desítky dělostřeleckých a minometných granátů směřovaly do nepřátelského postavení. Ve stejnou dobu řidiči zhruba čtyřiceti Cromwellů, Stuartů a Shermanů nastartovali motory. Tanky se rozjely k minovým polím a krátce po deváté hodině pronikly do německého předpolí a obsadily první cíle. V 9.30 hodin se oddíly brigády zmocnily velitelství německého praporu Walter a o půl hodiny později vesnice La Plaine a Le Meulhouck. Před polednem se z vyčištěných nepřátelských pozic začaly postupně naše jednotky stahovat. Celá akce byla ukončena až večer, když se do výchozích pozic vrátily poslední skupiny pěchoty, kryjící práci vyprošťovacích tanků. Nepřítel, který byl touto akcí zcela překvapen, obsadil původní pozice až v pozdních odpoledních hodinách.

1. tanková rota pod velením kapitána Antonína Sedláčka měla spolu s podpůrnými jednotkami za úkol prorazit nepřátelskou linii, obsadit vesnici La Plaine a dosáhnout prostoru německých bunkrů. V prvních minutách přípravné dělostřelecké palby zahájila útok pěchota FFI a průzkumná četa velitelské roty tankového praporu 2. Obě čety se dostaly pod těžkou minometnou palbu. Krátce po nich vyrazila k minovému poli hlídka ženijní roty. Průchod minovým polem byl zhotoven již v noci před útokem, a tak ženisté průchod pouze vyznačili, aby tanky mohly bez většího zdržení pokračovat v postupu. V průběhu dalších dvaceti minut pronikly tanky na úroveň vesnice La Plaine a zahájily palbu na bunkry ležící nedaleko vesnice. Dva tanky postoupily až do jejich těsné blízkosti, odkud podpořily pěchotu při čistění bunkrů. Okolo desáté hodiny byl prostor bunkrů obsazen pěchotou. La Plaine, vesnici sestávající se zhruba z dvaceti domků, obsadila a vyčistila průzkumná četa velitelské roty nadporučíka Vladislava Martínka v 9.50 hodin. Po obsazení východního okraje vesnice podporovala četa útok sousedních rot. Po jedenácté hodině se začala rota postupně stahovat zpět do výchozího postavení. Ústup probíhal celé odpoledne za silné nepřátelské dělostřelecké a minometné palby, která způsobila 1. rotě ztráty. Celkem v úseku útoku 1. roty zahynulo pět vojáků československé brigády a dalších dvanáct bylo zraněno. Francouzi měli tři padlé a jedenáct raněných. Při útoku bylo poškozeno také pět tanků, které byly s pomocí vyprošťovacího a ostatních tanků dopraveny do dílen a v krátké době opraveny. Do zajetí padlo sto devatenáct německých vojáků. Několik desítek nepřátel bylo zabito.

Ve středu útočné sestavy zaujala své pozice 2. tanková rota, jejímž velitelem byl kapitán Emil Dolejšek. Rota složená ze dvou tankových a dvou úderných pěších čet dostala za úkol obsadit vesnici Le Meulhouck. Deset minut před hodinou H vyrazilo z výchozího postavení družstvo ženistů. Po skončení dělostřelecké přípravy pronikly tanky průchodem v minovém poli, který ženisti vyčistili dvě noci před útokem. 1. tanková četa s pěchotou FFI zničila nepřátelský odpor u silnice a vyrazila přímo do středu Le Meulhouck. V 9.50 hodin dosáhly tanky středu vesnice, kde narazily na plavební kanál, který se pro ně stal nepřekonatelnou překážkou. Z tohoto důvodu zůstaly u kanálu a útok pěchoty na západní okraj vesnice podporovaly jen palbou ze svých kanónů. Ve stejnou dobu převzal velení roty od zraněného kapitána Dolejška kapitán Arnošt Chlup. Po desáté hodině byl zahájen útok pěší čety FFI pod velením nadporučíka Ludvíka Burela na poslední cíl roty - stanoviště velitele nepřátelského praporu. „... Krátce před desátou hodinou překročila moje četa kanál a křižovatku. Bez radisty, jenž byl zraněn a jeho přístroj porouchán," uvedl ve svém hlášení nadporučík Burel, „ a bez spojení s tankovou četou poručíka Lexy Čierného, jsem pokračoval v postupu vesnicí. Brzy byli zraněni dva francouzští velitelé družstev, kteří s ještě jedním vojákem jako jediní z čety FFI prodělali vojenský výcvik. Při přestávce mezi domy jsem zreorganizoval zbytek mužů od FFI a několik opěšalých tankistů od 2. tankové roty. Rozhodl jsem se zaútočit na skupinu domů u poslední křižovatky ve vesnici, kde se mělo nacházet stanoviště velitele německého praporu. Při útoku jsem narazil na větší podzemní opevnění s částečným zákopovým systémem. S pouhými sedmnácti muži jsem si nedovolil zaútočit bez použití malé lsti. Vykřikl jsem několik povelů jako kdybych velel celé rotě. To mělo za výsledek, že z podzemí vylezli tři muži. Dva důstojníci, z nichž jeden měl železný kříž, a jeden štábní šikovatel. Vrhli jsem se vpřed a zatímco jsem s desátníkem Rostislavem Guričou odzbrojoval tyto Němce, ostatní zahájili palbu z kulometů do podzemí a vrhli tam několik ručních granátů. Za několik minut vyběhl z podzemí „dav dalších zajatců". V době, kdy část Francouzů likvidovala podzemí, jsem s třemi muži vyrazil k domku, kde se nacházel velitel praporu Walter. U domku jsem zajali dva důstojníky a lékaře. Po umlčení obrany jsem s vojínem Hlavatým vstoupil dovnitř. V levé části domku se nacházela kancelář velitelství praporu a v podzemí jsem našli pět mrtvých německých vojáků. V 10.45 hodin jsem svoji četu opět zreorganizoval a vydal jsem rozkaz k dalšímu postupu. Ve stejnou dobu, nalevo od nás, přijížděly k německému obvazišti tanky od třetí roty. Po jejím obsazení z ní pěchota vyvedla asi třicet zajatců ...". V 11.45 hodin byl vydán 2. tankové rotě rozkaz k ústupu. Byla zahájena krycí dělostřelecká palba a jako první se stáhla 1. tanková četa, která ještě dokázala vyprostit jednoho zapadlého Shermana. Následovala 3. tanková četa se dvěma poškozenými tanky. Pěchota zaujala obranu na křižovatce před vesnicí Le Meulhouck a kryla stažení a vyprošťování tanků. V 16.00 hodin zahájil nepřátelský prapor Reinecke, který byl praporem Walter na tomto úseku vystřídán před několika dny, obsazování ztracených pozic a podnikl útok na křižovatku. Na ní se však mezitím přemístila 4. tanková četa 2. roty a ta ho zastavila. Nepřítel už útok neobnovil a stáhl se do vesnice. Po páté hodině nařídil velitel praporu ústup do původních obranných postavení. Poslední pěší družstvo se vrátilo až ve 20.15 hodin, když ještě před tím krylo vyprošťování tanku 4. čety, jenž najel na minu. Během akce padli dva vojáci 2. roty a šest vojáků bylo zraněno. Od přidělených jednotek padl jeden muž od ženijní roty. Dva vojáci velitelské roty a šest Francouzů bylo zraněno. Ztráty na technice také nebyly velké. Tři tanky byly poškozeny minami. Stejným způsobem byl zničen obrněný automobil (scout-car) velitele roty. Nepřítel v tomto úseku utrpěl podstatně větší ztráty. Čtyři důstojníci a sto osmdesát šest osob mužstva bylo zajato a na bojišti bylo zanecháno kolem jednoho sta padlých nepřátel.

3. tanková rota pod velením kapitána Bernarda Šika operovala na levém křídle. Útok byl veden po jediné silnici a po několika stech metrech se část roty měla oddělit směrem na sever a zezadu zaútočit na vesnici Le Meulhouck. Zbytek roty měl pokračovat ve směru útoku až ke kanálu. Podporující pěchotu tvořily dvě čety štábní roty. V hodinu "H" vyrazila rota vpřed. Nepřátelské ženijní překážky, které měly ztěžovat postup, byly daleko slabší než se očekávalo a útok probíhal velmi rychle. Na úrovni vesnice La Plaine se oddělila tanková četa podporučíka Karla Bergra s četou štábní roty a směřovala k mostu, kde byl pro prapor nenávratně ztracen jediný tank, jenž uvázl v bahnitém příkopu. Po dosažení posledního cíle bylo rozhodnuto zaútočit ještě na farmu Commbier vzdálenou asi dvě stě metrů od mostu. Spojeným úsilím obou čet se podařilo opevněnou farmu přes silný odpor obsadit. Při útoku padli tři muži od pěchoty, další byli zraněni. Na tento útok se přijel podívat i velitel brigády brigádní generál Liška, který vzhledem k silnému odporu a narůstajícím ztrátám nařídil ústup. Zatímco četa podporučíka Bergra dojížděla k mostu, několik stovek metrů vpravo od ní pokračovaly v postupu zbývající tři čety třetí tankové a štábní roty. Po překročení kanálu postupovaly ještě několik stovek metrů společně. Ve vesnici Le Meulhouck se oddělila 2. četa pod velením podporučíka Bohumila Krále a útokem na poslední domky nepřímo podpořila útok čety nadporučíka Burela. Tanky velitele roty pokračovaly v postupu dál a zhruba kilometr za Le Meulhouckem postup ukončily. Obě roty, třetí a štábní, během této akce ztratily čtyři padlé a šest raněných vojáků. Ve svém úseku vzaly do zajetí kolem padesáti nepřátel.

Z celkového pohledu lze přes drobné nedostatky hodnotit akci z 28. října jako velmi úspěšnou. S minimálními ztrátami brigáda na krátkou dobu obsadila celé první pásmo nepřátelské obrany v úseku tankového praporu 2 a zničila prapor Walter. Z celého praporu Walter se zachránilo před smrtí nebo zajetím asi dvacet vojáků. Brigáda získala kolem tři sta sedmdesáti zajatců z toho šest důstojníků a to byla více než třetina všech německých zajatců a přeběhlíků u Dunkerque za celé půlroční působení brigády. 

 
Seznam padlých vojáků obrněné brigády z akce 28. října 1944
1. Bazala Cyril, četař, brigádní štábní rota
2. Ebel Alfréd, vojín, 2. motorota, podlehl zranění 29. 10.
3. Gruber Jaroslav, vojín, brigádní štábní rota
4. Grünbaum Andrej, vojín, 2. motorota
5. Güttner Vladimír, četař aspirant, 1. motorota
6. Jílek Josef, rotný, 1. rota / tankový prapor 2
7. Konkolski (Vaněk) Rudolf (Jindřich), vojín, brigádní štábní rota 
8. Langer Jinřich, vojín, 1. rota / tankový prapor 2
9. Lorber Izák, vojín, 2. rota / tankový prapor 2
10. Marek Josef, četař, 1. rota / tankový prapor 2
11. Marvan (Mertelstein) Jakub, desátník, 1. rota / tankový prapor 2
12. Mautner Jiří, svobodník aspirant, 2. motorota
13. Pobořil Ludvík, rotný aspirant, ženijní rota
14. Prášek Antonín, desátník, velitelská rota / tankový prapor 2
15. Prokop Milan, desátník, 2. motorota, podlehl zranění 29. 10.
16. Ring Bernard, svobodník aspirant, 2. motorota
17. Terray Ladislav, četař, 2. rota / tankový prapor 2
18. Uher Karel, četař, 3. rota / tankový prapor 2

Ivan Procházka

Publikováno v časopisech HaPM číslo 4/2000 a 5/2000