Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

 

Stručná historie

Československá samostatná obrněná brigáda

Historie

Krátce po rozbití Československá a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava,začali různými cestami odcházet do exilu první vojáci a civilisté,kteří po vzorů svých otců chtěli v zahraničí vytvořit armádu bojující proti německým okupantům. Hlavní centra národního odporu se zrodila v Polsku,Francii a Británii. Během května 1939 vyjednala politická reprezentace čs. odboje ve Francii umístění prvních dobrovolníků do francouzské Cizinecké legie a koloniálního vojska,s možností jejich uvolněním do čs. zahraniční armády,která vznikla v případě války.

  Dne 1. září 1939,útokem německé armády na Polsko,tato válka vypukla. Po vstupu Francie do 2. světové války, byly zahájeny přípravy ke vzniku čs. armády završené podepsáním „Dohody o obnovení československé armády ve Francii"dne 2.října 1939. Za základnu naší armády bylo vybráno městečko Agde na jihu Francie,kde se již od druhé poloviny září shromažďovali první dobrovolníci a uvolnění legionáři. Během následujících měsíců se zde postupně vytvořila 1. československá divize o celkovém stavu zhruba 10 000 mužů. Než však mohla divize ukončit svůj výcvik,zahájilo Německo v květnu 1940 pozemní útok na Francii a během dvou měsíců ji donutilo ke kapitulaci.

  Z 1. čs. divize se závěrečných bojů proti Německu zúčastnila, v rámci dvou pěších pluků a několika samostatných jednotek, zhruba polovina mužů. Vzhledem k nepříznivému vývoji situace na francouzsko-německé frontě dojednal nejvyšší představitel čs. odboje Edvard Beneš ve druhé polovině června 1940 pomoc Británie a následnou evakuaci jednotek z Francie. Zhruba ve stejnou dobu však vydalo velitelství 1. čs. divize ve Francii zvláštní rozkaz, jenž dal vojákům možnost zvolit buď pokračování boje v řadách čs. armády nebo demobilizaci ve Francii. Na základě tohoto rozkazu následovně opustilo armádu několik tisíc vojáků. Zbytky divize,přibližně 4 000 mužů, byly na konci června 1940 převezeny do Británie.
  Krátce po příjezdu se čs. jednotky soustředily v táboře Cholmondeley. Zde prošly morálně-politickou krizi,která vyvrcholila propuštěním několika stovek vojáků z čs. armády a jejich následným přesunem do britského internačního tábora. Brzy poté, dne 12. srpna,proběhla reorganizace jednotky a byla vytvořena Československá smíšená brigáda o počtu zhruba 2 500 mužů. Páteří brigády se staly dva pěší prapory, které měl v bojové činnosti podporovat dělostřelecký oddíl, kulometná rota a další jednotky.
  Z nezařazených důstojníků, jenž měla brigáda několik stovek, vznikla samostatná brigáda tzv. důstojnický prapor (prapor velitelské zálohy). Dne 25. října 1940 byla podepsána Dohoda mezi prozatímní vládou československou a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o československé branné moci stanovící organizaci a použití naší armády v Británii.
V průběhu podzimu roku 1940 se brigáda přesunula do nového působiště v Leamington Spa, nedaleko Birminghamu. Zde byl po několika měsících opět zahájen výcvik a vojáci se začali podrobněji seznamovat s výzbrojí a výstrojí britské armády. Zároveň k brigádě přicházeli další dobrovolníci a odvedenci. Díky takto zvýšenému počtu osob, byl rámcové vytvořen 3. pěší prapor, z motoeskadrony vznikl smíšený přezvědný oddíl (SPO), dělostřelecký oddíl se rozšířil na dělostřelecký pluk atd.. Dne 1. července 1941 došlo k další reorganizaci a ze smíšené brigády byla vytvořena Československá samostatná brigáda o počtu 3 300 mužů (stav k 31. 12. 1941). Hlavní bojovou silou brigády nadále zůstaly tři pěší prapory podporované SPO a dělostřeleckým plukem a dvou oddílech. Od 15. května 1942 plnila brigáda první větší bojový úkol - ochranu jižního pobřeží v úseku Seaton - Sidmouth. Na konci srpna se přesunula na východní pobřeží do okolí města Lowestoft a v únoru 1943 na jižnější úsek do prostoru Harwich. Početní stav brigády zůstal po celou dobu zhruba stejný.
Již od příjezdu do Británie hledala čs. vláda spolu s Ministerstvem národní obrany nejvhodnější formu organizace pozemního vojska. Bylo vypracováno několik variant (např. se uvažovalo i o výstavbě výsadkové brigády), ale teprve až koncem roku 1942 se definitivně rozhodlo o jeho konečné podobě. V lednu 1943 zahájilo MNO rozhovory na britském ministerstvu války o zřízení vyšší pozemní jednotky a v polovině dubna schválila společná československo-britská komise, vytvoření obrněné brigády.
 Dne 11. srpna 1943 připlula do Británie československá jednotka ze Středního východu. Po krátkém odpočinku byla dne 26. srpna rozpuštěna a následně vtělena do svazku československé armády v Británii. Poslední větší reorganizace čs. pozemního vojska v Británii proběhla 1. září 1943, kdy byla oficiálně ustanovena Československá samostatná obrněná brigáda (Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group CIABG). Vzhledem k nedostatečnému počtu mužstva pro vytvoření první zálohy, byla brigáda dočasně postavena pouze na dvou třetinových počtech.
  Koncem září se brigáda přemístila do hrabství Northampton a jeho okolí. Velitelem byl jmenován brigádní generál Alois Liška, jeho zástupcem plukovník Karel Klapálek a početní stav brigády byl přibližně 4 000 osob. Nejvyšší jednotku tvořilo velitelství brigády, kterému byla bezprostředně podřízena brigádní štábní rota (BŠR) a motorizovaný přezvědný oddíl (MPO). Údernou silou brigády se staly dva tankové prapory, (každý o čtyřech rotách , včetně velitelské) a motoprapor (v síle tři rot; včetně velitelské, a roty doprovodných zbraní - RDZ). Dělostřelectvo se skládalo z dělostřeleckého pluku složeného ze dvou oddílů, dále z protitankového oddílu nebo-li oddílu kanonů proti útočné vozbě (OKPÚV) a lehké protiletadlové baterie (BPL). Další jednotky brigády tvořily ženijní rota, spojovací rota, dopravní oddíl, brigádní tankové dílny a různé menší týlové jednotky. 
Výcvik důstojníků a části vojáků začal na jaře 1943 jejich na stáže k britským obrněným jednotkám a na různé technické a velitelské kurzy. V září byl zahájen výcvik ba úrovni čet a brigáda do stavu přijímala další cvičné tanky (většinou Crusader Mk. II CS a Mk. III), obrněné transportéry (Ford - Carrier) nebo obrněné automobily (Humber). Během zimních měsíců výcvik intenzivně pokračoval a docházelo k výměně výcvikové techniky (tanky Cromwell IV., Crusader Mk. II AA a další). První zkušenosti z výcviku si vojáci ověřili na přelomu roku při cvičení SCREEN a SCREEN II. V květnu 1944 se brigáda přesunula do výcvikových prostorů v jižním Skotsku, kde v tušení brzké mobilizace dokončovala svůj výcvik.
 Dne 6. června 1944 byla zahájena invaze spojeneckých vojsk do Francie. Den předtím přišel na velitelství brigády i dlouho očekávaný rozkaz k polní mobilizaci. Jejím hlavním cílem bylo v průběhu tří týdnů vyměnit cvičný materiál za bojový a doplnit stav materiálu na válečný počet. Zároveň se na všech úrovních rozběhly přísné kontroly výzbroje a výstroje. Přestože vojáci vyměnili v požadovaném termínů několik tisíc vozidel všech typů, plány mobilizace splnili až v srpnu. V červenci se brigáda přesunula do prostoru města Bridlington, kde několika cvičnými ukončila výcvik na úrovni praporů.
Krátce nato opustilo brigádu několika desítek osvědčených důstojníků, kteří byli přemístěni k československé jednotce v Sovětském svazu. Nastalé změny se dotkly i velení brigády a místo zástupce velitele brigády zaujal podplukovník Bárovský. Jeho funkci velitele 1. tankového praporu převzal štábní kapitán Řežábek. Poté se již jednotky přesunuly do soustřeďovacích prostorů pro invazní vojska na přelomu srpna a září se přeplavily do Francie.
  Vojáci se ubytovali poblíž městečka Falais a po seznámení s blízkým okolím pokračovali ve střelbách, doplňování materiálu a výcviku v rámci celé brigády. Dne 3. října 1944 obdržel velitel brigády rozkaz k přesunu do nového prostoru. Za necelých dvanáct hodin od přijetí rozkazu vyrazila brigáda směrem na východ. Po několika denním přesunu přijela k přístavu Dunkerque a už v průběhu první noci ze 7. na 8. října 1944 vystřídala část britských oddílů v bojovém postavení. V následujících dnech se celkem 4 300 Čechoslováků, spolu s dalšími britskými, francouzskými a kanadskými vojáky, rozmístilo na téměř třicet kilometrů dlouhém perimetru kolem opevněného přístavu na francouzsko-belgických hranicích.
  Spojenecká linie byla rozdělena na tři úseky - západní, jižní a východní. Obranu každého sektoru tvořila síť opěrných bodů, propojená množstvím pozorovatelen, rozsáhlými minovými poli a zatopenými oblastmi. Uvnitř obklíčené pevnosti se za třemi obrannými liniemi nacházela posádka o síle zhruba 12 000 vojáků německé armády, jejímž velitelem byl viceadmirál Frisius. Bojová činnost na perimetru se odehrávala převážně v noci, kdy se hlídky nebo útočné čety obou bojujících stran snažily proniknout do obrany protivníka a zničit předsunutá pozorovací nebo naslouchací stanoviště. V několika případech podnikly obě strany silný útok na přední linie s cílem vylepšit bojové postavení a morálku, zničit nepřítele nebo získat zásoby či zajatce. Kulisu bitevní vřavy doplňovaly každodenní dělostřelecké a minometné přepady a souboje.
  Již od prvních dnů nasazení obrněné brigády do bojů se staly naše jednotky častým cílem nočních útoků německých hlídek. Jejich důsledkem byla 9. října 1944 ztráta objektu Filature v západním úseku a tím došlo k vážnému narušení obrany. Spojenecké velitelství ale nepříznivou situaci velmi dobře vyhodnotilo, provedlo změny v sestavě jednotek a krátce poté nařídilo protiútok, po kterém byl opěrný bod znovu obsazen. Charakter bojiště, taktika boje a nedostatek pěchoty přinutilo velitelství brigády prozatímně přeorganizovat oba tankové prapory na pěší jednotky a spolu s nimi nasadit do první linie obrany i část záloh. Tanky zůstaly první měsíce většinou zaparkovány ve druhé linii. Počáteční zvýšenou bojovou činnost trvající několik týdnů zakončil na přelomu října a listopadu dvěma útoky ve východním úseku 2. tankový prapor.
  První akce byla velmi pečlivě připravena a utajena. Sled útoků 28. října byl pro německé obránce překvapením. Za několik hodin splnily všechny útočné skupiny svoje cíle, rozvrátily první linii německé obrany a zničily nepřítele v síle jednoho praporu. Druhá akce, dne 5. listopadu už však tak úspěšná nebyla. Nepřítel díky své zpravodajské činnosti akci očekával a na několika místech útok odrazil. Cíle úspěšně splnila pouze třetina spojeneckých jednotek. Po těžkých ztrátách na technice a lidech upustilo velitelství od dalších útočních akcí a soustředilo se především na doplnění stavu a na závěrečnou reorganizaci brigády.
  Zima u Dunkerque byla tuhá a její počasí neumožnilo vykonávat účelovou bojovou činnost. Do prostoru perimetru přišly další francouzské a britské jednotky, které převzaly od tankových praporů povinnosti pěchoty. Tankisté poté poskytovali těmto jednotkám dělostřeleckou podporu. Během zimních měsíců probíhala u brigády další část mobilizace, jejímž cílem bylo doplnění počtu osob a materiálu československé jednotky na plný tabulkový stav samostatné obrněné brigády. V březnu byla nařízena reorganizace motorizovaného přezvědného oddílu ze kterého vznikl 3. tankový prapor, u dělostřeleckého pluku byl vytvořen 3. oddíl, u motoprapor 3. motorota atd.. Doplněním jednotek se koncem března navýšil početní stav brigády téměř na 6 000 mužů.
Po ukončení nepříznivého počasí se v březnu 1945 zvýšila zejména na německé straně bojová činnost. Téměř každou noc pátral nepřítel po slabém článku spojenecké linie a v první polovině dubna zahájil noční akci, která skončila obsazením francouzského opěrného bodu Filature. V následujících dnech se v tomto prostoru rozhořely těžké boje. Během několika dnů podnikli Spojenci dva velké pozemní útoky, ale ani jeden z nich nebyl úspěšný. Po velkých ztrátách na obou stranách zůstala Filature v německých rukách. Následující týdny obléhání pak patřily zejména dělostřeleckým jednotkám obou nepřátelených stran, které až do úplného konce války na sebe vystřílely tisíce granátů. Dne 7. května 1945 přišla na velitelství brigády zpráva o podepsání bezpodmínečné kapitulace Německa a ve večerních hodinách obdržely rozkaz k zastavení veškerých ofenzivních operací, nabývající platnosti ve 22.00 hodin, i poslední jednotky v poli. V 9 hodin dopoledne dne 8. května se dostavil na velitelství Československé samostatné obrněné brigády velitel německých jednotek v Dunkerque viceadmirál Frisius a posléze, před velitelem brigády brigádním generálem Aloisem Liškou, podepsal bezpodmínečnou kapitulaci německých vojsk. Ještě téhož dne vystřídaly britské a francouzské jednotky v úseku československé oddíly, které okamžitě zahájily přípravu na přesun brigády do vlasti. Brzy ráno 12. května vyrazilo od města Arques přes 1 200 kolových a pásových vozidel na cestu domů. Druhý den je následovala ze shromaždiště na letišti poblíž města St. Omer také tanková kolona. První vozidla překročila československou státní hranici dne 18. května dopoledne. Po vřelém přivítání se brigáda spojila s Kombinovaným oddílem, který odjel od Dunkerque do Československa již v polovině dubna, a začala plnit první poválečné úkoly. Na konci května odjela většina jednotek do Prahy, kde se setkala s prezidentem a den poté se zúčastnila slavnostní přehlídka. Historie Československé samostatné obrněné brigády se uzavřela krátce po návratu z přehlídky dne 31. května 1945. Následující den byla brigáda reorganizována na 1. tankový sbor.
  Československá samostatná obrněná brigáda, existující v letech 1943 až 1945, představovala konečnou podobu čs. pozemní zahraniční armády na západě. Po ročním výcviku v Británii obdržela na podzim náročný operační úkol. V průběhu obléhání Dunkerque potvrdila dobré bojové i morální schopnosti a navíc doplnila na frontě chybějící jednotky. Svým nasazením si získala respekt nejen u Spojenců, ale i u nepřítele. Rychlým přesunem do vlasti v polovině května 1945 a následnou přítomností pomohla uklidnit poválečnou situaci v západních Čechách.
  Její vojáci se nemalým podílem zasloužili o zařazení Československa mezi vítězné země 2. Světové války a v dějinách zanechali svůj odkaz, který i po několika desetiletí stále dokáže pozvednout sebevědomí a morálku svého národa.

Prameny: Tanky - Československá samostatná obrněná brigáda 1943 - 1945